Prostor města je cenný a limitovaný zdroj
Kvalitu života v evropských městech v převažující míře určuje zvládnutí či nezvládnutí dopravních nároků obyvatel. Tradiční technicistní městské plánování přitom vycházelo z předem vypočtené „dopravní potřeby” a na ní jako odpověď projektovalo síť silnic a veřejné dopravy. V tomto pohledu se zcela ztratilo klíčové městotvorné chování lidí – chůze. V posledních desetiletích se v řadě města navíc úspěšné etabloval další městský dopravní a pobytový element – jízda na kole.
V České republice dosud nebyla pěší doprava považována za legitimní součást celého dopravního systému. Opomíjení systému pěších cest vedlo k takovému rozvoji ostatních druhů dopravy, který vytvářel pro chodce stále nové bariéry. Prostupnost města pro chodce a pěší dostupnost příměstské rekreace je přitom významným ukazatelem kvality života i hospodárného využívání urbanizovaného prostoru. Specifickou skupinou, jejíž potřeby individuálního pohybu nejsou u nás stále dostatečně zajištěny, jsou maminky a tatínkové s kočárky, staří lidé, vozíčkáři i jinak handicapovaní občané.
Pěší doprava je součástí dopravního systému
Nové dopravní koridory, budované většinou bez ohledu na historické pěší vztahy, postupně fragmentují také příměstskou a venkovskou krajinu. Někdy se stane, že místní obyvatelé až po vybudování „vymodleného” obchvatu zjistí, že se už pěšky nedostanou do blízkého lesa.
Dopravní obsluha je složitá úloha, kterou je třeba řešit systémově – s ohledem na dlouhodobé a prostorově vzdálené důsledky každého rozhodnutí. To, že některou část složitého systému (např. pěší vztahy, pěší trasy a potřeby chodců) „nevidíme”, ještě neznamená, že tato část neexistuje a neovlivňuje fungování celého systému. Jednoduchá „lineární” řešení, která ignorují zpětné vazby mezi všemi částmi složitých systémů, způsobují zpravidla naopak ještě větší problémy – jen s určitým zpožděním, případně na jiných místech.
Určující je měřítko chodce
Ve městě přátelském k chodcům na vás ulice působí více jako pěší cesty a méně jako silnice obestavěné budovami. Takové město uplatňuje pohled chodce již při návrhu nových čvrtí a přestavbě rozsáhlejších průmyslových ploch, tzv. brownfields. Parter živoucí městské čtvrti odpovídá měřítku člověka a rychlosti pěšího pohybu – vede chodce přirozeně od jednoho cíle ke druhému, nabízí mu zajímavé průhledy, mobiliář, zeleň a výtvarná díla, která dotvářejí jedinečný charakter prostoru. Město přátelské k chodcům také upravuje nábřeží svých řek, vodních náhonů a nádrží, aby se lidé podél nich mohli bezpečně procházet a nebyli ohroženi rychle jedoucími cyklisty.
Chodit znamená být zdravý
Chůze je přirozený pohyb, nezatěžuje klouby tak jako běh a hodí se pro všechny generace. Pravidelná svižná chůze zlepšuje fyzickou kondici a je také výbornou prevencí celé řady nemocí. Pozitivně působí na oběhový systém, snižuje riziko kardiovaskulárních onemocnění, upravuje hodnoty krevních tuků a optimalizuje krevní tlak.
Při chůzi se aktivuje a zpevňuje celá řada svalů, zvyšuje se odolnost kloubů a zlepšuje koordinace pohybů. Pravidelná chůze zvyšuje hustotu kostní tkáně, funguje tedy i jako prevence osteoporózy a snižuje riziko zlomenin. Zlepšuje zásobení těla kyslíkem, urychluje odvod odpadních látek, působí proti zažívacím obtížím a žaludečním vředům.
Chůze okysličuje a prokrvuje také mozek, čímž zlepšuje paměť a pozitivně stimuluje nervovou soustavu. Pěší pohyb umožňuje přirozené vnímání okolního prostředí, produkuje hormony dobré nálady, podporuje mezilidské kontakty, odstraňuje negativní emoce a je dokonce zaručeným receptem na dlouhověkost.
Text byl zpracován s použitím úryvků ze článku Ing. arch. Evy Staňkové Město pro pěší
